Paradoxně se totiž může stát, že před soudem neskončí dlužník, ale věřitel nebo vymahač dluhů, který neplatiči dluhů vyhrožoval fyzickým násilím, případně nějak omezoval jeho osobní svobodu. Věřitel či vymahač dluhů by také neměl používat zavádějící informace.

„Firmy vymáhající pohledávky se často vydávají za exekutory . To má své výhody. Exekutor může vstoupit do vašeho bytu a zabavovat majetek, tito vymahači nikoliv. Když si tedy hraje na exekutora někdo, kdo jím není, a vyhrožuje dlužníkovi exekucí , je to samozřejmě nezákonné,“ říká tiskový mluvčí Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) Jan Votočka.

Klienti se kvůli dluhům obracejí na SOS poměrně často, zejména v případě některých konkrétních firem. Nejčastěji když mají pocit, že jde o neoprávněnou pohledávku. Podle Votočky se to týká různých nedoplatků, o nichž dlužník mnohdy ani do té doby nevěděl. Třeba proto, že na ně zapomněl nebo je pokládá za neoprávněné. Klienti SOS si také stěžují na nevybíravé jednání pracovníků některých firem. „Základ pohledávky je většinou oprávněný. Bojujeme ale proti různým neodůvodněným nákladům řízení a poplatkům, které věřitel či vymahač podle našeho názoru neprávem požaduje,“ uvádí Votočka.

Podobné zkušenosti má s vymahači dluhů i Poradna při finanční tísni . Někteří z nich, jak upozorňuje její šéf David Šmejkal, dlužníkům tvrdí, že když dluh v určitém termínu nezaplatí, je to trestný čin, jiní hovoří o trestném činu podvodu, což samozřejmě není pravda. I zmíněná poradna má zkušenosti s klienty, kteří si stěžují na různé sankční poplatky a penále, na které nemají vymahači dluhů podle občanského zákoníku nárok. Ze zákona si totiž mohou účtovat jen úroky z prodlení .

Jejich výše se určuje pololetně, a to podle základní úrokové sazby platné v ČR, což je 14denní reposazba. K té se pak připočítává sedm procent. V posledních letech činí úroková sazba u úroků z prodlení 8 až 9,5 procenta ročně. Případnou odměnu vymahači hradí podle Šmejkala na základě smlouvy, kterou mezi sebou uzavřeli, věřitel.

Pokud má dlužník v tomto směru nějaké pochybnosti, může se obrátit na některou spotřebitelskou organizaci nebo Poradnu při finanční tísni, kde mu vysvětlí, jaké jsou jeho práva i povinnosti a co vše mu za nesplácení dluhu hrozí. Jakmile vymahači dluhů zjistí, že je dlužník informován o svých právech, s vymáháním nejrůznějších nákladů obvykle skončí.

S případy fyzického vyhrožování, omezování osobní svobody nebo práva na soukromí se lidé na poradnu příliš neobracejí. Něco podobného ale může podle Šmejkala hrozit v některých romských komunitách, nebo u sociálně slabých vrstev obyvatel. V podobných případech by se lidé měli obrátit na policii. S placením dluhů jim samozřejmě nepomůže, vyhrožováním či hrozbou násilí by se však zabývat měla.

V Česku existuje podle odhadu šéfa Asociace inkasních agentur (AIA) Vladimíra Gazárka asi 200 společností, které se zabývají inkasem pohledávek . Asociace má osm členů z řad velkých zahraničních firem, které musí kromě platných zákonů dodržovat etický kodex AIA. Řada subjektů, které nejsou členy Asociace, ovšem žádnou podobnou povinnost nemá a teoreticky tak mohou při vymáhání pohledávek používat protizákonné, nebo přinejmenším neetické metody.

Mezi klienty AIA patří velké finanční společnosti, pojišťovny, telekomunikační a obchodní firmy, podnikatelé, fyzické osoby, ale i orgány samosprávy a státní sektor. Lhůty a způsob správy pohledávek, stejně jako dobu, kdy je po uplynutí splatnosti svěří inkasní agentuře či jiné společnosti, zabývající se vymáháním dluhů, si určuje každá firma sama. Dobrým standardem je podle Gazárka předat pohledávky inkasní agentuře po 90 dnech od data splatnosti.

Pokud se o oprávněnosti pohledávek vede soud, je zpravidla jejich vymáhání přerušeno. Někdy je přitom soud a exekuce poslední cestou, jak od někoho zaplacení dluhu vymoci. Ideální je ale samozřejmě se do kontaktu s vymahači dluhů, natož se soudcem či exekutorem, vůbec nedostat.

František Mašek
Zdroj: http://www.penize.cz

Nabízený nový splátkový kalendář nebo soudní oddlužení firma nezajistila. Žena přesto musela dál firmě platit sjednané poplatky. Její situace se zhoršovala. Nakonec našla pomoc v Občanské poradně v Berouně. „Klientce jsme doporučili ihned smlouvu vypovědět. Potíž byla už v tom, že smlouva měla půlroční výpovědní lhůtu, po kterou bude klientka muset dál platit pravidelné poplatky,“ říká Radko Richter z berounské poradny.

Klientka smlouvu vypověděla a pracovníci občanské poradny s ní začali připravovat návrh na soudní povolení osobního bankrotu . Jedině ten jí pomůže definitivně se dluhůzbavit.

Oddlužovací firmy: sliby za hodně peněz

Zaručených nabídek na oddlužení začalo přibývat po vypuknutí finanční krize. Poptávku zajišťují lidé, kteří přišli o práci a zjišťují, že přestávají být schopni předchozí dluhy splácet. S oddlužovacími firmami se častěji setkávají nebankovní poskytovatelé úvěrů. Bankyřeší jen jednotky případů, vyplynulo z průzkumu serveru Peníze.cz.

Praxe různých oddlužovacích firem bývá podobná. Nejdříve nechají dlužníka podepsat za poplatek v řádu tisíců korun smlouvu, v níž firmě uděluje plnou moc pro jednání s věřiteli. Zároveň firma dohodne s dlužníkem částku, kterou jí bude měsíčně posílat. Z ní si společnost strhne svou provizi, která se může pohybovat v řádu desítek procent. Je to v podstatě odměna za to, že zbylou část splátky podle určitého klíče přepošle věřitelům. Tedy, že za pár korun nastaví v bance několik trvalých příkazů k úhradě.

Po podpisu plné moci se firma pokusí oslovit věřitele s nabídkou nového splátkového kalendáře. Smlouva s dlužníkem ovšem firmě nenařizuje, že musí splátkový kalendář vyjednat. Pouze stanoví, že to zkusí. „Když s ní věřitelé nekomunikují, nebo na její návrhy nepřistoupí, nevyplývají pro ni žádné sankce. Naopak, smlouva běží a dlužník musí dál platit poplatky,“ vysvětluje jedno z hlavních rizik David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni.

Jedna z nejaktivnějších oddlužovacích firem na trhu, Asterie, si za sepsání plné moci účtuje šest tisíc korun. Z pravidelných splátek si pro sebe strhává od deseti do 30 procent. Pokud dlužník pošle splátku pozdě nebo jinak poruší smlouvu, hrozí mu pokuta za každé porušení ve výši deset tisíc korun. Pokud dlužník od smlouvy odstoupí, firma zaplacené poplatky nevrací. Dlužník musí podepsat i bianko směnku, kterou firma může použít, pokud dlužník neuhradí poplatky či pokuty.

Asterie přitom patří k těm férovějším firmám. Znění smlouvy, podmínky a poplatky zveřejňuje na svých webových stránkách. V dokumentech dlužníka upozorňuje, že za něj dluhy nezaplatí a o vyřešení své situace se musí zasloužit sám třeba zvýšením příjmů. Většina oddlužovacích společností podmínky a poplatky veřejně nesděluje.

Věřitelé se s oddlužovacími firmami skoro nebaví

„Oddlužovací firmy slibují něco, co nemohou zaručit. Věřitelé s nimi nemusí jednat. Mají totiž smluvní vztah s dlužníkem, po kterém také chtějí dluh zaplatit,“ říká Šmejkal. To potvrzují i banky a nebankovní úvěrové firmy. Z devíti oslovených společností sedm tvrdí, že s oddlužovacími firmami nejedná.

Raiffeisenbanka ŠkoFIN připouští, že kdyby se na ní taková firma s klientovou plnou mocí obrátila, vyslechne ji. „Jenže návrhy těchto společností bývají nepřijatelné,“ tvrdí Tomáš Kofroň, mluvčí Raiffeisenbank. „Nabízejí nepřijatelně nízké splátky v poměru k celkové výši dluhu. Proto nadále vymáháme pohledávku po klientovi,“ doplňuje Pavla Hávová, mluvčí ČSOB . ŠkoFIN zatím žádný splátkový kalendář s oddlužovací firmou neuzavřel. Především proto, že těmto firmám nabízí, podle prokuristy firmy Martina Kofroně, stejné podmínky pro splácení dluhu jako ostatním klientům.

Klienti oddlužovacích společností mohou snadno ztratit přehled o splácení svých dluhů. „Často neví, že oddlužovací společnost za ně platí tak nízkou částku, kterou věřitel nemůže akceptovat. Mohou pak být překvapeni, že je za několik měsíců navštíví exekutor,“ varuje Petra Kopfsteinová ze společnosti Cofidis.

„Úhradu, kterou oddlužovací společnost zasílá za klienta, připíšeme na klientův účet, ale neakceptujeme její výši. V 99 procentech je výše podstatně nižší než řádná měsíční splátka a dlužnou částku po klientovi dál vymáháme,“ vysvětluje Martin Malý ze společnosti Cetelem.

V konečném důsledku se situace dlužníka kvůli oddlužovací firmě může ještě zhoršit. Pokud jí navíc přestane platit poplatky a pokuty jeho dluh vzroste i o desetitisíce korun. Dlužník pak v lepším případě skončí v některé z dluhových poraden, které mu poradí zdarma a zdarma mu pomohou sestavit žádost o osobní bankrot. V něm pak kromě předchozích půjček musí splácet i peníze, které od něj vymáhá firma, jež mu od dluhů měla původně pomoci.

Zdroj: www.penize.cz